Učím poznání k dosažení nevědomosti, a ne k tomu, aby si ego poznání přivlastnilo pro sebe.
Poznání je jen prostředkem k tomu, abychom si uvědomili množství překážek uložených v hlubokém vědomí.
Být nevědomý znamená přestat soudit sebe, svět a všechno ostatní, znamená to ukončit vnitřní boje a kritizování.
Znamená to přestat živit suverénní a nevědomé ego.
Existuje pravá nevědomost, která osvobozuje ducha, a existuje hloupá nevědomost, která neví nic o přirozenosti světa.
Tyto dvě nevědomosti by se neměly zaměňovat.
V sútrách se říká „naší přirozeností je nevědomost“, nikde není není psáno, že naší přirozeností je poznání!
Jestliže se naše hluboká přirozenost podobá širému nebi, je jako nebe svobodná, bez překážek a bez nálad.
Učit druhé poznání znamená učit dualitu.
Protože když existuje poznání, existuje i jeho opak: nevědomost, což lidi rozděluje na dvě skupiny.
Když jsou lidé a věci rozděleni do tříd a kategorií, existuje pak dobro a zlo, dobré a špatné, to, co máme rádi, a to, co rádi nemáme.
Prosím vás, nepovažujte poznání za něco, co je třeba rozvíjet či uchovávat. Znát své překážky skrze nástroje poznání by nás mělo přimět k tomu, abychom se vrátili hluboko ke své vlastní a nezničitelné přirozenosti Buddhy.
Stejně jako není třeba hledat vědomosti, nehledejte ani moudrost.
Vše, co váš duch hledá a vytváří, je umělé.
Moudrost se rodí z poznání a z poznání se rodí nevědomost.
Nicméně uvědomte si, že přirozenost nevědomosti vždy existovala. Přikrytá množstvím iluzí, je stále přítomná jako zářící perla ukrytá v jeskyni démona z černé hory.
Vše vychází z nevědomosti, včetně poznání.
Nebuďte připoutaní k poznání, ale používejte ho k vyjasnění temnoty svého zmateného ducha.
Stejné je to s poznáním a krásou: pohledět na krásu znamená pohledět na smrt.
Poznání i krása jsou netrvalé.
Text a foto: Sandó Kaisen